aktualizováno: 25.09.2018 07:48:47
Dovolujeme si zde uvést několik básní na zamyšlenou. Postupně by mohly přibývat další.

Plynutí v čase a Zlom - Jiří Malý - ze sbírky Srdce a okamžik (2011)
Zrcadlo - František Válek 2011
Ve světle tvém - Jiří Malý - Písňové a biblické texty (2009)
Všechno ve všem - Jiří Malý - Písňové a biblické texty (2009)
Kontrasty - Jiří Malý - ukázka ze sbírky Zákoutí života (2009)
Pět zastavení - Jiří Malý - ukázka ze sbírky Zákoutí života (2009)
Stezka Vysočinou - Miroslav Malý - Vydáno v Almanachu Hlinečtí sedmadvacátníci v září 1997
Dva roky - Josef Straka - březen 2009
 
 
Velikonoční
 
Jarní slunce rozehřívá,
naši zchladlou zem,
ze země se na nás dívá,
hrst bledulek s narcisem.
Naděje se všude vznáší,
nový život znovu raší.

Před léty tam v Getsemane,
zůstal jsi sám, drahý Pane,
všichni jsme Tě opustili,
zapřeli a zradili...

Bez naděje, bez života,
čekala Tě jen Golgota.

Ve dne byla tmavá noc,
když jsi pekla zlomil moc!
Proto místo odsouzení,
těšíme se ze vzkříšení!

A já... stojím v úžasu,
všechno jsi dal pro spásu!
 
Jaroslav Szturc
Vločka

Na vločkách je nejvíc milé,
že jsou krásně sněhobílé.
Z nebe, bez ladu a skladu,
padají nám na zahradu.

Jen tak, zdarma, bez úplaty,
všechno má hned nové šaty...

Vločka nám tak ukazuje,
na náš vlastní deficit,
každý z nás, že potřebuje,
ve svém srdci uklidit.

Aby i v něm během chvíle,
bylo všechno sněhobílé.
 
 
 
 
 
 
Jaroslav Szturc
 
 
Meze

Tvořily kdysi hranice
měřily pěší tůry
vznikaly pro ně různice
početné noční můry

Co bojů pro ně vzeplálo
a křiku výtek klení
pokání bylo pramálo
dnes nejsou důvod tření

Vrší se na nich kamení
hle zarůstají bílím
dál jsou jen symbol znamení
a křeslem k dlouhým chvílím

Již na nich hádky nehledá
syn boháče i chudý
a netřeba jim nohsleda
co jitřil nízké pudy

Sesbírej zralé maliny
jež léta na nich zrají
vzpomeň na věrné hrdiny
co bolest srdce tají

Slza jim klouže po tváři
však druzí nevidí ji
když jemnost nitra zazáří
pro jejich měkkou šíji

Žádný z nich hrubost nemívá
rád spokojí se s málem
nese všem slova hojivá
a netrápí se žalem
 
Jiří Malý - Vyznání Vysočině 2014
 
Volání srdcí

Záplavou cetek zní srdcí volání
úvozem líchou proniká do strání
radost i bolest je odvěká
zahradou ticha i šuměním nocí
neseno dále je tajemnou mocí
láska je údělem člověka

Proniká šerem nad hlubiny vírné
do světla touží - přání nedozírné
naplnit jasem zlou temnotu
překoná valy svou prostotou krásy
ze semen nese již uzrálé klasy
požehná laskavě životu

Blaze je člověku co volání slyší
se srdcem dotčeným opustí skrýši
postoupí na metu souznění
zřetelně vidí že nitra churaví
sebestřed žití proměnou roztaví
vzájemnost obváže zranění
 
Jiří Malý 2014
 
 
 
 
 
Pokojný čas

Uprostřed něžné řeky se zrcadlí tvář nebe
zvlněné zlaté klasy provoní večer chlebem
rodná zem vlahem dýchá prohřívá bosé nohy
zvoní slavičí trylek byť jindy je tak strohý

Nemoudré snahy hnát se k metám jež tvary mění
běháním za chimérou rezaví pravé jmění
okamžik bytí vzácný kdy čas pokoje vchází
láme se roztěkanost hřmot chladných vod pod hrází

Smíření plní nitro rodí se vyrovnanost
odplouvá z mysli dávná tíživá rozeklanost
hermónská rosa shůry zhojila bolest dávnou
myšlenky vrací tváře jež ve vzpomínkách mládnou

Vánek odnáší chmýří z klikatých cest i z ducha
pramení řeky nové zvlažují místa sucha
zapadlé tóny písní již potichoučku znějí
zatím tušená pravda promlouvá detailněji

Když čas pokoje vládne vždy ulamuje hroty
vysušeny jsou zrádné bažiny nejistoty
zhroutí se masky všeho co vypadá jen jako
ušije z pravé lásky kvalitní nové sako
 
Jiří Malý - Srdce a okamžik 2011
 
 
Skrytá místa

Chtěl jsem se napít z čisté studánečky
cesta však za ní postupně skrývá se
včera se pnula hájkem za domečky
dnes v rytmu doby zasypává se

Dosud jsou svatá místa k nalezení
k tajemstvím jejich nevedou dálnice
na rušných třídách zřídla nepramení
neuzříš na nich nádhery kytice

Chtěl jsem se napít z čisté studánečky
tišívá bolest srdce které hledá
rozšíří svěžest z nepatrné tečky
za limit všeho co se hříchu nedá

Vzácná jsou místa tajuplné vláhy
nespatří je kdo koně tryskem žene
přes beton měst a ocelové dráhy
vyklouzne noha z nepevného třmene

Obnovit nitro z křišťálu vod ticha
ze svatých míst a zřídel vůní krásy
nepít dál koktejl který doba míchá
skotačit s větrem čechrajícím vlasy
 
Jiří Malý 2014
 
 
Plynutí v čase

Vše plyne postaru nic nového není
jen vítr ve větvích sní o silném kmeni
o kmeni věčných krás za noci i za dne
s ovocem lahodným které v ústech sládne

Vše plyne v obnovách nic nového není
jen opar nad řekou stíny na kameni
na bílém kameni který sčítá věky
vnímáš své plynutí vědomě bezděky

Vše plyne tokem svým nic nového není
jen obzor chvěje se novým zrcadlením
rodiče postaví mláďatům svá hnízda
vysoko nad řekou s větrem který hvízdá
 
Jiří Malý - Srdce a okamžik 2011
Zlom

Je v kalendáři poznámka
co mnohé znamená
a ten kdo ji tam zanechal
sňal svoje břemena
 
Vždyť život není na přímce
jež nemá kamení
je pro člověka zvlněná
nesoucí znamení
 
Hle cesta právě láme se
to v duši zabolí
však s jistým krokem za zlomem
zříš nové údolí
 
Jiří Malý - Srdce a okamžik 2011
 
Zrcadlo

V zrcadle, když zřím se - zpětném to obrázku,
„Být či nebýt?“ kladu si tu otázku,
co tím říct bych chtěl snad -
že Shakespeare životní zkušenosti měl,
po Hamletovi žádal, by toto děl.

Otázka „Být či nebýt“, dle názoru mého,
obsahuje vše, co jest dobrého i zlého,
čím jsi byl a čím chceš být,
jak jsi žil a jak chceš žít.

Skrytá je v tom minulost i budoucnost,
zda vzpřímíš se či mezi nohy stáhneš chvost,
stejně jak v minulosti existenčně žít,
či v budoucnosti s čistým štítem jít.

Smutek z Shakespearových her,
říká nám - že vše tu není fér,
přitom naučí nás znát,
život jak divadlo, že nelze hrát.
 
František Válek
 
 
Ve světle tvém (Ž 36,10) - Jiří Malý                 

Tápání soumrakem světlo je zastřené
jen stíny tancují, chladné a studené
šerosvit zůstává přes náznak svítání
k jistotám daleko, přítmí je zahání.
 
Ke vstupu do světla jen chtění nestačí
rukou když rozsvítíš, Boží se potlačí
mocná je vydanost, ne vůle vzepětí
ztemnělá zákoutí jasní se vzápětí.
 
Světlo již rodí se, lucerny pohasnou
poznání zjevuje skutečnost překrásnou
v zalitém prostoru netřeba tázání
zjevení nahradí veškerá kázání.
 
Jen v světle od tebe, světlo své vidíme
studnici života, jistotou chodíme
v paprscích zjevení srdce je dotčeno
pokorně vyznává, Slovo je spatřeno.

Hledání u konce, světlo již panuje
pokoj se rozlévá, nad nitrem kraluje
otázky zmizely, odešlo tápání
průzračná vydanost Světlu již nebrání.
Všechno ve všem (Kol 3,11) - Jiří Malý

Dunivou prázdnotou býváme ohlušeni
nespočtem způsobů v hlubině poraněni
svědkové bolesti však v jizvách žalují.
Hledání bez konců, řešení předstíraná
klišé jsou matoucí, byť často zbožňovaná
prázdnota duní dál když pravdu bičují.
 
Proměnit, naplnit a nový člověk je tu
nejde to kouzlením všem známým z kabaretu
zde slavně přichází Tvůrce vší proměny.
Rozdíly padají a rozpouští se v čase
otrok či svobodný již znějí jedním hlasem
Židům všem i Řekům splývají ozvěny.

Zaplnit prostory však nelze jenom zdáním
vějířem snových per, jež faktům víry brání
citové pohnutí hroutí se nestálé.
Skutečnost života je skutečností Krista
svět tone v chaosu, jen pravda Písem jista
Kristus vším pro všechny je věky trvalé.
 
 
 
 
 
Kontrasty - Jiří Malý
       
Pět zastavení - Jiří Malý
 
Ploché jsou dálavy i bílá deska stolu
život přec zvrásněný, uvnitř i na okolu
popsat jej v rovině se nikdy nepodaří
jen v pravdě prostoru nám celistvě září.
 
Má svoje zákoutí, kde možné je se ztratit
přízeň i nepřízeň, to obé umí zhatit
hluboké úvahy, myšlenky i cíle
nestačí úmysl, je třeba přejít míle.
 
Jaro se zelená, létem vše pozlatí se
v hlubině života však žádná neztratí se
před okem palety nesvítí jenom šedá
bílou i černou jde, kdo všednosti se nedá.
 
Na startu života jsou všichni vyrovnaní
po první etapě již mnozí odevzdaní
ve třetím úseku dál kráčí jenom zbytek
na konci cesty své jen chytají se nitek.
 
Úvozy, rokliny a ostrá slova znějí
čekají na cestě, srdce tvé rozechvějí
i sláva, síla, moc, lesk světel, reflektorů
ustojíš slávu svou nebo tě srazí dolů?
 
Kontrasty přichází, ať líbí se to, či ne
nádhera, chlouba, pád, to všechno jednou mine
čas krajem postoupí, vše přijde v zapomnění
v oddaných postojích svět mělkosti se mění.
 
V bilanci na konci tam bude počítáno
než plusy mínusy, víc odevzdané ano
skutečnost prožitku, ne vize, sny a plány
vítězství v kontrastech zacelí všechny rány.
 
 
 
Podzim jde do zimy, jinoch má hrdiny
žije však pokoření
ve světě samoten, byť v srdci ochoten
toť první zastavení.
 
Zima jde do jara, jinošská kytara
hledá své vyvolení
pevně se rozhlíží pohledem ostřížím
má druhé zastavení.
 
Jaro jde do léta, touha je rozjeta
zpod mříží – nabažení
lásky má u nohou, svět je mu výlohou
zde třetí zastavení.
 
Léto se končívá, nálada truchlivá
touží po udobření
pomalu, s rozmyslem, skončil již s dvojsmyslem
tu čtvrté zastavení.
 
Podzim jde do zimy, jinoch je už jiný
našel své umoudření
žije dál v pokoře, druhými neoře
v pátém svém zastavení.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Stezka Vysočinou - Miroslav Malý
       
Dva roky - Josef Straka
 
 
 
Když jdeš tou svojí stezkou Vysočinou,
zlatý prach jiskří v přání vzdálených
a nežádáš si najít cestu jinou
- jen naplnění hledáš tužeb svých.
 
Když jdeš tou svojí stezkou Vysočinou
pokorný poutník - srdce na dlani
v oblázcích bílých cesty ty se vinou
- pozor na šípek - někdy poraní.
 
Když jdeš tou svojí stezkou Vysočinou
přej si co krásné si jen můžeš přát
a tvůj krok vede kamenitou hlínou,
tou která může srdce rozehřát.
 
Ať hřeje tě ta stezka Vysočinou
ať dá ti krásu, lásku mír a klid
ať laskáš měkkou řeku svou tu línou
ať můžeš dlouho nad ní ještě snít!
 
Ať divizna ti plnost zdraví hlásá
ať do kopců znáš jenom jeden cíl!
- Vysočina je nedosněná krása
- jen tady můžeš říkat - já jsem žil!
 
Mateřídouška u cesty ti voní
a vůně žita sytí duše hlad.
Na modrém zvonku motýl píseň zvoní
tady - jen tady budeš vždycky mlád!
 
To je ta tvoje stezka Vysočinou
kde není místa na stín, na stáří,
Vysočinu svou každý den máš jinou
v ranní rose - když duha zazáří.
 
Tak jak tu kráčíš svojí Vysočinou
heřmánek - máta, prudce zavoní
vzpomínky tady nikdy nepominou
na to co bylo vloni, předloni.
 
Pospíchej svojí stezkou Vysočinou
klopýtej, vzchop se, ale jenom běž
touhy jsou věčné - nikdy nezahynou
sám sobě tady nikdy neujdeš!
 
Vstupuješ znovu do své staré řeky
přestoupit musíš dávný bludný stín,
pak prozřeš - co jsi vlastně věděl věky
když nahlížel jsi tajně do jiřin!
 
Držíš ji v dlani - vážko skotačivá
procházíš křídla jejím blankytem
tu radost v tobě umocnit jen zbývá
na žilobití plynout vláknitém
 
- uchvátit modř a slyšet krásná slova
která však nelze nikdy vyslovit
a prožívat to všechno pořád znova
života tajů se tady napít!
 
Vzrušeně jemně cítíš všechny nervy
když slyšíš z dálky nevýslovný hlas
- nenastřádáš ho nikdy do rezervy
- je všude kolem a hlavně je v nás!
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

V této básni jsem se pokusil zachytit určitý úsek svého života. Je to úsek dvou let, kdy se mnohé v mém životě změnilo. Sami z básně poznáte o jaké události se jednalo.

Nejprve jsou muž i žena
spolu přesto sami
není kdo by říkal ahoj
tati nebo mami

Přišel den, kdy rozhodli se
oddali se snění
po dva roky pozorujme
jak se srdce změní

První otázka zní zdali
po obvyklé době
chlapecké či dívčí jméno
využije robě

Netřeba dnes překvapení
technika vpřed kvačí
místečko na obrazovce
ultrazvuk označí

V hlavě otce budoucího
odpovědnost bují
však myšlenka a skutečnost
nekorespondují

Než poprvé na svět tento
zamžourá miminko
mnohé plány promění se
vítej nám Stelinko

Odchází do porodnice
dva mladí zajíci
zpět rodiče zodpovědní
s únavou na líci

Kdo jediný první noci
špatný spánek míval
taťka který dech miminka
co hodinu hlídal

Každou nesnáz, problém, potíž
všechno co se děje
zakryje ta událost když
holčička se směje

Při hraní pak kupodivu
věci ven jen míří
ve způsobech rozházení
inspirací hýří

Od chaosu k ladu Darwin
teorii cílil
malá dcera napovídá
že se asi mýlil
 
Večer s láskou do postýlky
ukládáme vílu
celou noc nám pěkně spinká
a nabírá sílu

Neustále v myslích mějme
když se trochu mračí
důležité principy že
na chybách se zračí

Že tohle ano, tamto ne
musí zatím věřit
k čemu to je dobré pozná
až začne svět měřit

Je milé být důležitý
sobě, jí to přejme
důležitější být milý
k tomu cíli spějme
 
Josef Straka (březen 2009)
 
Stisk - návrat na Hlavni stránku
TOPlist