JablkaSkupina mladých manažerů po týdenním školení běžela chodbami letiště. Byl pátek večer a všichni se chtěli vrátit domov na víkend. Měli zpoždění. Jejich let už byl ohlášený. Utíkali letištní halou s kufříky, lístky a pasy. Najednou dva nechtíc zavadili o stánek s ovocem a vrazili do košíku s jablky. Košík se vysypal a jablka se rozkutálela po zemi. Mladíci běželi dále. Ani se nezastavili a neohlíželi , aby stihli nastoupit do letadla. Všichni až jednoho. Poslední z nich ze soucitu k majitelce stánku zastavil. Zakřičel na své přátele, aby šli bez něho a zavolal manželce, že přiletí následujícím letadlem. Vrátil se k terminálu a viděl, že všechna jablka jsou stále ještě na zemi. Byl překvapený, když zjistil, že majitelka stánku je slepá dívka. Dívka plakala, velké slzy jí stékaly po tvářích. Ohmatávala podlahu, marně se snažila posbírat jablka. Okolo procházelo množství lidí, ale nikdo se nezastavil, nikomu nezáleželo na tom, co se stalo. Muž si klekl k dívce, posbíral jablka do košíku a pomohl dát převrácený pult na místo. Všiml si, že se mnoho jabĺek při pádu potĺouklo, a tak vyndal peněženku a zeptal se dívky: "Jsi v pořádku?" Ona s úsměvem přikývla. Muž jí vložil do ruky sto eur se slovy: "Vezmi si je, prosím. To je za škodu, kterou jsme ti způsobili. Doufám, že jsme ti
úplně nezkazili den." Mladík odcházel, ale dívka za nim zakřičela: "Pane..." Zastavil, otočil se a zahleděl do jejích slepých očí.Vtom se dívka zeptala: "Ty jsi Ježíš?" Zůstal nehybně stát, několikrát se váhavě otočil, až potom pokračoval směrem k letadlu. V duši mu rezonovala otázka: "Ty jsi Ježíš?"
A co my, jednáme tak, aby si nás lidé mohli splést s Ježíšem?
(autor pro nás neznámý)