aktualizováno: 25.09.2018 07:48:47

Dovolte začít básní od  známého klasika:
Ač bryčka těžký náklad mívá,
docela lehce veze nás.
Na kozlíku se pousmívá,
vousatý vozka, šedý čas.

Vsedneme do ní za svítání,
a jízda nás hned rozohní.
Jsme kurážní, až Pán Bůh brání,
voláme - práskej do koní.

V poledne už je po kuráži,
a cesta příkrou stává se,
vůz kodrcá a sem tam vráží,
voláme - zvolna, mamlase.

A bryčka letí víc a více,
je večer, zvykli jsme si tam.
Na nocleh jedem dřímajíce,
a čas už koně žene sám.
Puškin
 
Čím je pro mne čas? Jak ho vnímám? Je mým nepřítelem, který mne neustále honí a utíká mi nebo je příležitostí, kterou mi Pán Bůh nabídl? Často se lidem zdá, že přítomnost je taková nenápadná, všední, že nemá význam a mnoho toho neovlivní. Minulost se nám  zdá už tak daleko a budoucnost ještě tak daleko. Přesto klíčem k naplnění života je přítomnost. Rozhodnutí přítomnosti ovlivňují podobu života v budoucnosti a naopak rozhodnutí v minulosti svými důsledky dotírají až do současné přítomnosti.
Proto si uvědomme: dnešní den je můj. Mohu ho naplnit nebo ztratit, mohu jej prožít nebo zmarnit. V přítomné chvíli pokládám základy toho, co přijde jednou.
Milí čtenáři, nebuďme ve vleku času, naplňujme a ovlivňujme jej.
 
TOPlist